zvěř, -e, zast. -i ž. 1. čtvernožci n. též ptáci, zprav. divocí: divoká, plachá, dravá z.; škodná z.; stopy zvěře; pasoucí se z.; hojnost zvěře v lesích, hájení zvěře; nadhánět z.; stopovat, lovit, vybíjet z.; honili je jako z.; skrývá se jako štvaná z.; počínat si jako divá z.; krmení dravé zvěře (ve zvěřinci), přen. žert. oběd apod. dychtivých, hladových lidí, zprav. dětí; přen. z. vášní nenasytná (Vrchl.); mysl. volně žijící savci a ptáci uvedení v zákoně o myslivosti: černá, spárkatá, vysoká, pernatá z. 2. expr. lidé neukáznění, zpustlí, suroví, hrubí: ti kluci jsou úplná z.!; zpustlá, chlípná z. (Jir.); nechceme být zločinci, z., sadisté a divoši (Zápot.) 3. kniž. a zast. zvíře 1: pokynul lovcům, aby zvěři zatkli do šíje tesák (Vanč.); pohlédnout s výrazem střelené zvěře (Maj.) *4. zvěřina 1: zvěře se sní (nadmíru) (Rais)