zvěděti dok. (1. j. -vím, 3. mn. -vědí, rozk. -věď, trp. -věděn) (co; *čeho Ner.; o čem, kom; ~) 1. kniž. nabýt vědomostí o něčem, dozvědět se: z. podrobnosti (Vach.); nechceš pravdu z. (Sab.); z. o tajnosti (Ner.); z. o úkladu (Vanč.); zvěděl o tobě, proto musíš odtud (Jir.); zvěděl, kde sídlí (Mrš.); bude líp, zví-li (Jiří) včas (Jir.); žert. když to sníš, tak něco zvíš 2. řidč. nadít se II, uvědomit si: a nežli zvíš, jsou (mrtví) tobě blíž (Erb.) ○ předp. do- se, pře-, vy-; — ned. zvídati 2