zvěrolékař, -e m. osoba léčící zvířata na základě odborného vzdělání; veterinární lékař, veterinář; zvěrolékařství, -í s. veterinární lékařství, veterinářství 1. souhrn vědeckého poznání o nemocích zvířat, o jejich léčení a o předcházení nemocí: studovat z.; moderní z. 2. provozování zvěrolékařské praxe: věnovat se z.; lidové z.; zvěrolékařina, -y ž. slang. zvěrolékařský obor, zaměstnání zvěrolékaře, zvěrolékařství: studovat z-u; dát se na z-u; zvěrolékařský příd. veterinární: z-é studium; z-é ošetření; z-á služba; → přísl. zvěrolékařsky: z. ošetřené zvíře