zvěst, -i ž. (mn. 3. -em, 6. -ech, 7. -mi) (†zvěst, -u m., 6. j. -u) kniž. 1. zpráva 1: došla telegrafická z. (Arb.); nemeškal podati rychlou o tom z. (Jir.); lidé sdělovali si radostnou z. (Salich.) novinu; Jeřábek přinášel pražské zvěsti (Rais); zast. přišel z., že... (Něm.); ust. spoj. Jobova z. zlá, zdrcující zpráva 2. předzvěst 1, známka 1 (něčeho): kdo by se nezaradoval nad zvěstí jara (Maj.); je (sláva) bouře z. (Vrchl.); zast. neklamné zvěsty (Kos.) příznaky; světlové úkazy co zvěsty smrti (Mikovec) znamení, předtuchy 3. nezaručená zpráva o někom, něčem šířená vyprávěním; pověst 1, 2: začaly proskakovat, kolovat divné zvěsti; – zast. staré zvěsty (Zey.); delfské zvěsty (Ner.); — †zvěst, -a m. (1. mn. -ové) posel 1, zvěstovatel: ty zvěstem míníš býti (Klicp.)