zvěstovati ned. 1. řidč. i dok. kniž. (co; že...; *o čem Jir.) oznamovat, oznámit 1, ohlašovat, ohlásit (zprav. slavnostně): z. příjezd (Bran.); z. novinu o vítězství (Jir.); komorník mu radostně zvěstoval, že jsou osvobozeni (Jir.) hlásil; latinský nápis, který zvěstuje, že... (Bass) hlásá; přen. čich náš zvěstuje nám, že místnost naplněna je mastným vzduchem (Ner.); círk. z. evangelium 2. kniž. (co) být znamením (něčeho); věštit 2, ohlašovat, jevit, svědčit 3 (o čem), ukazovat: blesk zvěstoval nedalekou bouři (Pfleg.); oči její zvěstovaly mu mstu (Svět.) †3. (komu co; *~ Zey.) prorokovat 1, věštit 1: (slepý mládenec) dle pověsti zvěstoval Karlu IV. osudy českého království (Jir.); vlasatice zvěstující smrt (Kar.); → nás. zvěstovávati