zveličený příd. takový, kt. byl zveličen: řidč. z. stín (R. Svob.) zvětšený; z-é daně (Krásn.); – z-é zprávy přehnané, přemrštěné, nadsazené, upřílišněné; → přísl. zveličeně: z. něco vylíčit; → podst. *zveličenost, -i ž. (Lit. nov.); — v. též zveličiti