zvenčí, zvenku (*zvenka Sedlm.) přísl. 1. z vnější strany (op. zevnitř 1, zvnitřka, zvnitřku): z. zazněly kroky; z. se ozval hlas; dívat se z. okénkem dovnitř; dům byl zavřen z.; vrátil se z. 2. na vnější straně; zevně (op. uvnitř I 1, zevnitř 2, vevnitř I): z. je dům obílen; z. to vypadá krásně, ale uvnitř! 3. z jiného prostředí; odjinud: popudy, podněty, vlivy z.; útok zvenčí, spojený s povstáním uvnitř (Olb.) †4. venku 1: i zvenčí stáli zástupové (Prav.); bylo tu viděti zvenku, před vchodem, státi jinocha (Tyl)