zvlášť, zvláště přísl. 1. více, než je obvyklé; mimořádně: chlapci z. nadaní neobyčejně; z. krásné exempláře motýlů nadmíru; z. dobré pečivo; takovou odměnu si musíš z. zasloužit; ten člověk je mi z. protivný velice; nejsem z. nadšen příliš, zrovna; nevypadá z. dobře; nebyla nijak z. krásná; z. mnoho jich nebylo; z. rád jsem ho nikdy neměl 2. především 1, zejména 1, hlavně: chovejte se slušně všude, a z. ve škole; mám rád květiny, z. růže; je tu krásně z. na jaře; pojednat o horstvu Čech vůbec a o Krkonoších z.; půjdu rád, z. když mne doprovodíš 3. čast. zvlášť odděleně, jednotlivě: mluvil ke každému z.; ubytovat chlapce a děvčata z.; rozdělovala peníze, z. koruny, z. menší mince; peníze na nový kabát jsem si dala z. stranou; o adjektivech bude promluveno z.; žádný nemá nic z-ě míti (Jir.) jen pro sebe 4. čast. zvlášť jen za tím účelem: pro ty pacienty se z. peče chléb bez soli schválně 3; jsou z. pro to cvičeni speciálně; to musíš mít z. povoleno; báseň pro slavnost z. složená *5. zvláštně 1, podivně, neobvykle: nikdy nehrál (na piano) tak z-ě jako dnes (Hál.); jsem tím dnes obměkčen tak z-ť (Krásn.)