zvraceti (3. mn. -ejí) (†zvracovati Erb., Ner. aj.) ned. k zvrátiti 1-5, 7: řidč. z. plecháče (Šlej.) převracet; – z. hlavu dozadu; – kniž. vítr zvracel stromy (Svět.) vyvracel; – kniž. a poněk. zast. v pustinu jsi zvracel kraje země (Mach.) měnil jsi; – kniž. a poněk. zast. (syn matčiny plány) vždy zas zvracel (Svět.) mařil; – přejedl se, až zvracel vrhl, dávil; med. habituální zvracení; — zvraceti se (†zvracovati se Sab. aj.) ned. k zvrátiti se: řidč. vůz obilím naložený zvracející se (Čap.-Ch.); – hlava jeho se zvracela dozadu; – kniž. a poněk. zast. nejlepší úmysly se často v zlo zvracejí (Vrchl.) mění se