zvratný příd. 1. mající opačný, obrácený směr, mířící, vracející se zpět, dozadu; obrácený 1, opačný 1: z. pohyb zpětný; z. směr; jaz. reflexívní: z-é zájmeno vyjadřující totožnost cíle slovesného děje s jeho původcem, reflexívum; z-á podoba slovesa mající za součást zvratné zájmeno a vyjadřující, že děj vycházející od původce směřuje zpět k němu jako k svému cíli; z-é sloveso vyskytující se (v daném významu) jen ve spojení se zvratným zájmenem; sport. skok střemhlav z. provedený zády k vodě s otočením nazad; (v zápase) z. chvat zvrat 2. takový, kt. se vrací, opakuje: fyz. z. cyklus; chem. řidč. reverzibilní, vratný: z-é reakce 3. kniž. vratký, nestálý: z-á bytost (Šal.); z-á nálada (Svob.) měnlivá; je (život) ustavičný, věčně z. proud (Vrchl.) 4. zast. a nář. neschůdný 1, srázný 1: z-é srázy (F. Schulz); → přísl. k 1 zvratně: působit na něco z. obráceně, zpětně; → podst. k 3 *zvratnost, -i ž.: kniž. z. přízně lidské (Hál.) vratkost