zvrhnouti (†zvrci Kun., Šlej.) dok. (min. -hl, trp. -žen, přech. min. -hnuv) zvrátit 1, 4, 5 1. (co, koho) obrátit na bok n. vzhůru nohama; převrátit 1, převrhnout 1, překotit: z. vůz, židli; z. děti ze saní do sněhu; z. sklenku do hrdla naráz vypít 2. ob. (~) převrátit se s vozem: dnes jsme u mlýna zvrhli; zvrhl kdesi nablízku (Svět.) 3. řidč. a poněk. zast. (co) změnit, přeměnit 1, převrátit 3: chyba v obraně zvrhla výsledek zápasu; z. práci sněmu (Havl.) 4. řidč. poněk. zast. zrušit, zničit: z. všecky smlouvy, plány a naděje (Pfleg.); — zvrhnouti se dok. 1. (též †zvrhnouti Svět.) obrátit se na bok n. vzhůru nohama; převrátit se 1, zvrátit se 1, převrhnout se 1, překotit se: lahvička s inkoustem se zvrhla; vůz s nákladem se zvrhl; žaludek (se jí) zvrhl (Baar) začala zvracet 2. (več; ~) změnit se, přeměnit se 1 (k horšímu): smělost se zvrhla v drzost; hovor se zvrhl v hádku; plán se mu zvrhl; biol., med. (o tkáni) změnit biologické vlastnosti, začít zhoubně bujet: nádor se maligně zvrhl; bot. zvrhnutí kulturní rostliny změna někt. vlastnosti ve vlastnost pův. plané rostliny; vin. zvrhnutí vína jeho onemocnění vzniklé působením mikrobů 3. (o člověku) stát se mravně zkaženým, zpustlým; zkazit se; (po kom) zdědit podobu, vlastnosti (zprav. špatné) po někom; zvést se: mladík se zvrhl a zlumpačil; – bůh ví, po kom se ten lajdák zvrhl; František jenomej se učit a ta holka se po něm zvrhla (Nov.) *4. (kam) náhle, prudce se vrhnout: vyčerpán zvrhl se na postel (Drda) svalil se; — ned. zvrhati, z. se, zvrhávati, z. se, zvrhovati, z. se, — rozl. od svrhnouti