zvučný příd. 1. plně, jasně, hlučně znějící; jasný 2: z. hlas, smích; z. hovor hlasitý, hlaholný; cikád z-é cvrlikání (Vrchl.) 2. příjemně znějící; melodický 2, libozvučný: z-é verše; z. rým, jazyk 3. kniž. význačný 1, proslulý, známý, slavný 1: mít z-é jméno; z. titul; → přísl. zvučně: z. se smát; – z., vábně rozléhala se píseň (Něm.); – jméno zní z.; *zvučno: v salónu z. a veselo (Lum.); → podst. zvučnost, -i ž.: z. hlasu; z. písně