zvukový příd. k zvuk 1: z-á metoda při vyučování čtení; fyz., tech. z-á vlna; z. kmitočet; z-é pole; z. zdroj; z-á technika obor zabývající se zvukem, jeho šířením, přenášením, zesilováním, reprodukcí, záznamem ap. a konstrukcí zařízení pro tento obor; z-é zařízení; z. technik kdo pracuje se zvukovým zařízením; z-á izolace; film. z. film doprovázený zvukem synchronizovaným s obrazem (op. němý 2); z. promítací stroj; sděl. tech. z. signál, záznam, přijímač, vysílač, zesilovač; z. pás; loď. z-á bóje kt. dává výstražné znamení zvukem; jaz. z-á stránka řeči, projevu; liter. z-á stránka básnického díla; voj. z-é maskování; → přísl. zvukově: (píseň) z. barvitá (Vrba); fyz., tech. z. mrtvý prostor; → podst. zvukovost, -i ž.: hud. charakteristický zvukový ráz díla