zvyklý příd. 1. (čemu: nač) takový, kt. něčemu zvykl; navyklý 1, uvyklý 1, přivyklý 1: je z. těžké práci; z. na pořádek; není z. mluvit na veřejnosti *2. navyklý 2, obvyklý: dostala se (zábava) do z-ch kolejí (Čech); → přísl. k 2 *zvykle: byl zlostnější než z. (Staš.); → podst. zvyklost v. t.