kus I, -u m. (6. j. -u, -e) 1. oddělená část, díl něj. celku: k. chleba, masa; rozřezat, roztrhat na kusy; dělat něco k. po kuse; jít společně k. cesty; je to k. historie města; strávil na venkově k. života; odříkaného chleba největší k., krajíc (pořek.) nejvíc máme toho n. nakonec nám přijde vhod to, čím jsme pohrdali, co jsme nechtěli 2. jednotlivý samostatný předmět jistého druhu: několik kusů dobytka, nábytku, prádla; výstavní k.; k. ve sbírce uměleckých předmětů, památek; k. jako k.; cena za (jeden) k.; být placen od kusu podle počtu výrobků 3. větší souvislá část; něj. množství urč. hmoty, látky ap. pohromadě: ušít z jednoho kusu; sníh padal v celých kusech; ust. spoj. jet, spát v jednom kuse (ob.) stále, bez přerušení, nepřetržitě; text. jistá délka tkaniny skládaná do jednoho balíku; horn. kusy uhlí nejhrubšího třídění 4. expr. značná část n. míra něčeho: je to k. cesty!; procestoval hezký k. světa; je to k. kluka, k. dareby, k. osla! 5. expr. něj. množství něčeho nehmotného; trocha, kousek: přijít na k. řeči; vydobýt si, zachovat si aspoň k. svobody; je v něm k. umělce; ob. po záporných výrazech 2. j. kusa: nemá kusa rozumu, kusa srdce ani trochu 6. divadelní hra; hudební skladba: úspěšný k.; repertoární k. Národního divadla; (hudebníci) přehrávali nový k. (Jir.); taneční k. kousek 7. expr. výkon, skutek, čin, kousek: to byl mistrovský k.; udělat moudrý, hrdinský k.; ob. dělat, provádět (psí) kusy vyvádět, řádit †8. dělo: střílet z těžkých kusů (Šrám.); na hradě z kusu udeřili (Jir.) †9. článek, odstavec v písemném projevu; číslo programu ap.: (jednotlivé) jiné kusy učení táborského (Čech); kus třináctý cechovních pravidel (Wint.); při druhém kuse lépe obstál (houslista) (Tyl); zdrob. kousek, kousíček, kousínek, kouštíček, kouštínek v. t.