normalisace [-za-], normalizace, -e ž. (z lat. zákl.) normalizování 1. stanovení předpisů (norem) o jednotných rozměrech, tvarech, jakostech ap., mající za úkol sjednocení: n. formátů papíru; n. stavebních prací; n. výrobních metod; n. odborného názvosloví; Úřad pro n-i 2. uvedení v normální stav: n. diplomatických styků 3. hut. normalizační žíhání; — normalisační, normalizační příd.: n. komise, společnost; – hut. n. žíhání kterým se dosahuje jemné a stejnoměrné struktury materiálu, normalizace 3; → přísl. normalisačně, normalizačně: hut. n. žíhat ocel normalizovat