očepiti dok. (3. mn. -í) (koho, co) †1. opatřit čepcem: paní Magda rychle se očepila (Wint.); očepená hlavinka dítěte 2. k čepiti; začepit: o. nevěstu; přen. však počkej, až se očepíš (Herrm.) provdáš 3. kniž. opatřit něčím, co tvarem připomíná čepec: výstupek je očepen špičatou střechou (Krásn.); očepená sklenice (Boj.) s pěnou (jako bílý čepec)