okénko, okýnko, -a s. (mn. 2. -nek, 6. -ách) 1. zdrob. k okno: sklepní o.; o. kočáru, auta; gotická kostelní o-a; o. (v přepážce) na poštovním úřadě ap.; o. divadelní pokladny 2. co připomíná tvarem malé okno: vyplnit všechna o-a rubriky v tiskopise; ♦ mít o-a (v paměti) mezery, odb. průhledný (vystřižený) n. průsvitný obdélník na obálce, určený pro adresu ap.; tech. (zorné) o. hledítko, kukátko; film. obrazové o. (u promítacího stroje) otvor určující rozměr a tvar promítaného obrazu; anat. otvůrek do vnitřního ucha; bot. průsvitné místo v květu, zprav. v blízkosti medníku 3. hovor. volný čas mezi zaměstnáním, např. volná hodina učitelů mezi vyučováním 4. okénko zájmová rubrika v časopise, zájmová rozhlasová relace ap.: o. vědy a techniky; → expr. zdrob. okénečko, okýnečko (†okenečko Něm., Jir., *okeníčko Wint.), -a s. (6. mn. -ách): pod tím naším o-em (píseň); — příd. okénkový: o-é mříže; zahrada s o-ou zdí z cihel; o-é stěny v kancelářích; o-é diagramy; odb. o-á obálka s průhledným okénkem pro adresu