pár I, -u m. (nář. pára, -y ž., Nor) 1. dvojice (lidí, zvířat n. věcí nějak k sobě patřících), dvojice jako útvar: nerozlučný p. přátel; p. koní spřežení, potah; jet, orat párem spřežením o dvou koních (volech); p. rukou, nohou; dvacet párů očí; ty rukavice se nehodí do páru; dva páry kalhot dvoje kalhoty; expr. ani dvěma páry koní (volů) mě odtud nikdo nedostane žádnou mocí; jít párem, v páru po dvou; stavět se, seřadit se do párů do dvojic; dát se s někým do páru spojit se; to nejde do páru do sudého počtu; nář. není, nenajde páru (komu, čemu) není druhého jako...: takové ručince nenajde páru v naší dědině (Něm.); liter. rýmový p. dvojice rýmujících se slov 2. dvojice muže a ženy, samce a samice: manželský p.; p. milenců; taneční p.; to je krásný p. (lidí)!; p. holoubků, hrdliček 3. horn. slang. dveřej; zdrob. párek v. t.