poledník I, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. odb. meridián; zeměp. zemský p. myšlená čára na zeměkouli spojující místa, na kt. slunce v stejnou dobu vrcholí, greenwichský p.; hvězd. nebeský p. myšlená čára procházející zenitem a oběma světovými póly; geom. p. rotační plochy čára v rovině jdoucí osou rotace a vytvářející plochu otočením o plný úhel 2. zast. a nář. poledňák (Rais) 3. (dř.) polední vydání novin: divoké zprávy p-ů; zdrob. k 2, 3 poledníček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): zast. a nář. zvonění p-u; – expr. kupovali si p.