pozdraviti II dok. (3. mn. -í) 1. poněk. zast. (koho, 4. p.) poněkud zlepšit něčí zdravotní stav; (zčásti, řidč. zcela) uzdravit: to jej posilní a pozdraví (Svět.); vy jste ho (nemocného) pozdravili (Jir.) 2. zast. ob. (v pozdravech) dát, dopřát zdraví: no pozdrav (vás) pánbůh; – ob. zvolání no pozdrav (pán) bůh (n. pámbu) vyjadřuje údiv, překvapení, zprav. nemilé (nabylo citosl. rázu); — pozdraviti se dok. poněk. zast. (zčásti, řidč. zcela) se uzdravit: brzy se pozdravil; přát rychlé pozdravení