pyšniti se (3. mn. -í) (zř. a zast. pyšněti se, nář. pýšit se Glaz., Preis. aj.) ned. (čím, kým, řidč. s čím, kým; ~; nač; †z čeho) být pyšný na něco, někoho; chlubit se, vychloubat se, vypínat se, honosit se, holedbat se, stavět na odiv (co): p. se úspěchy, schopnostmi; není třeba se p.; p. se (se) svými dětmi; nemá se nač p.; přen., často expr. p. se v nových šatech; žena se pyšní po jeho boku; město se pyšnělo svými paláci (Theer) ○ předp. z-, za- se; → nás. pyšnívati se