to zájm., zájm. přísl., částice a citosl. I. zájm. v. ten II. zájm. přísl. ukaz. 1. s významem odkazujícím k určité době: k obědu se přiženete pozdě a to už obchází parta za plotem (Pujm.); jdi tam v pravé poledne, to budou strážní spát (Erb.); a v noci, v noci to jde Marie nahoru, je bosa a chvěje se (K. Čap.) 2. (zejm. v řídící větě souvětí podmínkového) vyjadřuje (zesíleně) výsledek, důsledek něčeho, v tom případě; tedy 1, potom 3, pak 3, tak II 2: když někoho vytáhl (profesor) na procházku, to ho prohnal (Herb.); škoda, že nemohla (přimrazit smrt na lavici), to by byla maminka neumřela (Maj.); jestli tomuhle říkáš oddechnout, to tedy promiň (Pujm.) 3. ve spoj. a to (†a to sice Klicp., Ner., †to) (zdůrazněně) vysvětluje, zpřesňuje n. omezuje platnost toho, co předchází; a sice (řidč.), totiž (před a se píše čárka): zpívala, a to velmi pěkně; nenáviděli ho, a to tím více, čím větší měl úspěch; – ať pošle (král) Záviše do Moravy, to hned! (Hál.) III. částice 1. hovor. s významem navazování (vysvětlování) n. zesilování (zdůrazňování, vytýkání) n. jako výrazový (i rytmický) prostředek náladového, citového zabarvení věty: to máte pravdu; to fouká vítr; fuj to jsem se lekla; o čem jsme to mluvili?; kam to jdeme?; co to nesete?; ozvaly se kroky to se bratr vrací domů; Adam a Eva, první to lidé (kniž. zdůraznění přístavku); – expr. to prší! silně, mnoho; to to bolí; to ti to sluší!; to se mu to spí; to máte tak rodiče; to si oči odpočinou na zeleni; ob. expr. kam si to šineš 2. zdvojeně to, to n. (i) to to (ps. též toto) ob. vyjadřuje odporování (zesíleně), nikoli 1, 2, i ne, kdepak II: dostanu slušný nocleh? I to to! Leda v šenkovně (Čech); že se raději neschovala! To, to; ještě křičela (Jir.); – zř. vyjadřuje přitakání; tak, tak: jen aby přišla brzy odpověď. To, to! Pánbůh vás tu račiž opatrovat! (Rais) IV. citosl. obl. mor. hle: jsem trochu v nedbalkách, to, ani obuta nejsem (V. Mrš.); dobře (padne prstýnek), to! A při světle ukazovala ruku (Merh.); v. též tento (neohebný výraz)